Někdo by si mohl klidně myslet, že je soukromé podnikání synonymem pro bohatství. Protože ten, kdo podniká, vydělává peníze sám na sebe, nikomu kromě povinných odvodů nic ze svého jmění neodevzdává, a navíc je tím motivovaný i k tomu, aby pracoval víc, než je běžné u obyčejných zaměstnanců. A tak by měli mít soukromí podnikatelé logicky peněz spoustu.
Jenže ona tu tato logika neplatí univerzálně. A ani teoretické předpoklady pro zbohatnutí nemusí v praxi fungovat. Lehce se může stát, že i dokonalé podnikatelské plány nevyjdou a peníze se tedy nebudou hrnout, ale právě naopak jich bude míň a míň.
Zkrátka a dobře se někdy v podnikání nemusí dařit. A to třeba ani trochu. Zapůsobí sezónní výkyvy, silná konkurence, mezi zákazníky se objeví neplatič(i), zdraží se vstupy nebo se přihodí něco jiného nemilého, a než se jeden naděje, má na krku namísto bohatství jenom dluhy. A z těch se musí dostat, aby se stal opět dostatečně solventním a mohl provozovat svoji firmu dál.
Jenže ten, kdo je dočasně ve finanční tísni, nemůže čekat, až si zase vydělá. A to ani když si je jist, že jednoho dne bude jeho počínání zase dostatečně výnosné. Peníze se někdy musí sehnat daleko rychleji. Aby se udržel podnik v provozu, aby bylo na jeho výdaje, aby podnikatel neumíral hlady… A když není kde brát peníze své, dá se vzít i nějaká ta podnikatelská půjčka. Proč by také ne, je-li si podnikatel jistý tím, že ji dokáže později dohodnutým způsobem splácet?
Jenže na názor podnikatelů banky nedají. Ty chtějí záruky, třeba prokazatelné vysoké příjmy žadatelů, jejich čisté registry dlužníků, ručitele a podobně. A tak se tu velmi často nepodaří uspět. Ale pro podnikatele je tu i hypotéka bez příjmu. A je dobře, že tu tato je. Protože u ní se zaručuje vrácení půjčených peněz zástavou nemovitosti, a kdo takovou zástavu může nabídnout, uspěje a prostředky pro další podnikání sežene.